Práce

Lenka Grabicová : Children of the enemy

Autor: Lenka Grabicová
Výstavní soubor za 2. ročník
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2016

„Brandy, Sandy anebo Henry. Tak nějak to prý znělo. Ale klidně se mohl jmenovat i Johny. Máma to vlastně nikdy nevěděla. Bylo mu – možná – dvaadvacet, hledal miny a nosil uniformu se třemi pruhy.“ Svého otce zná Nguyễn Thành Trung (1968) jen z vyprávění. Když jeho matka v sedmnácti letech otěhotněla, pracovala v prádelně a jako pomocná síla na americké základně v Cu Chi nedaleko Saigonu. Byla ve druhém měsíci těhotenství, když se otec dítěte vrátil zpátky do Ameriky. Už o něm nikdy neslyšela. Kolik dětí za sebou nechali američtí vojáci ve Vietnamu, žádné oficiální statistiky nesdělují. Vzhledem k celkovému počtu dvou a půl milionu mladých mužů to asi nebudou jen jednotky. V konzervativní vietnamské společnosti, které u žen dbala na předmanželskou „čistotu“, byly odsouzeny k životu na okraji. Matky často dávaly svá „bílá“ (anebo také „černá“ novorozeňata, pokud byl otcem Afroameričan) hned po narození k adopci, v lepším případě svým příbuzným nebo kamarádkám, ale také je odkládaly k branám sirotčinců, nebo na smetiště. Mnohé z nich žily na ulici, nechodily do školy, žebraly, nebo dřely na venkově. Americký Úřad pro přistěhovalectví a naturalizaci je dnes oficiálně nazývá Amerasians, Ameroasiati. Ale ve Vietnamu se jim dříve říkalo children of dust – děti prachu. Má to znamenat, že jsou důležité asi tak jako špína. V mnohém to připomíná předsudky a nepřijetí, se kterými se v poválečném Německu potýkaly takzvané ruské děti, jejichž matky otěhotněly se sovětskými vojáky. Čtyřicet let od konce války se fotografka Lenka Grabicová vydala do Vietnamu, aby vytvořila sérii jejich portrétů.