Práce

Krystýna Erbenová : Bezetmí

Autor: Krystýna Erbenová
Praktická magisterská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2016

V kruzích oběžných drah, v rytmu roků, měsíců a dní, uvykáme řádu, který zůstává nepoznán. Ve dne čelíme zdání, že jsme s to uchopit skutečnost, tušit, vědět, být přesvědčeni, že viděné není klamem. Setmění mate a svádí ke slepotě, k uzavření bran poznání a odstoupení od touhy pronikat hlouběji. A přitom právě za tmy se rodí a umírá, právě noc dává vyniknout nebeským znamením, podle nichž člověk tisíce let směřoval své kroky. Tma je jen málem světla. Překročíme- li své hranice a rozhlédneme se, spatříme uhrančivé barvy a tvary zastavené v půlnočním klidu nebo cloumané znepokojivými poryvy. Vzepřeme-li se své nemohoucnosti, rozhrneme sféry fyzického vesmíru a rozehrajeme společnou rezonanci. Puzeni vlastním zrychlujícím se tepem hledíme na to, co během dne míjíme, a díky stínům Měsíce chápeme rozměry Země, díky jiskrám hvězd bezměrnost prostoru a času a díky ozvěnám dechu svou sílu i křehkost. Zbytky světla, jedna čtyřsettisícina denního slunečního svitu, proces vyvolání. Fotografie nás obklopených tmou. Odvážných i vystrašených. Otevřených - a do sebe schoulených. Donucených znehybnět a ztišit se. Vnímat pohyb uvnitř. Fotografie, které popřely tmu. Zážitek z možnosti zviditelnit neviditelné. Krajina i člověk v nespatřeném a přece skutečném světle. // Fotím v noci. Lidi a místa v měsíčním světle. Blízké osoby v jejich soukromém prostoru a čase. Mista, která se mi v noci sama odhalí. Doba expozice je dlouhá, a tak musí všichni, které fotografuji, vydržet chvíli zůstat stát bez hnutí, téměř bez dechu. Během těch několika minut, kdy jsme donuceni se znehybnit, mám možnost se s nimi více sblížit. Tady a teď, v tichosti, sdílet čas a prostor, klid i vnitřní napětí. Syrovost přítomného okamžiku. Avšak nikdy nevidím jasně. Jsem jako lovec, který číhá. Na nějaký pohyb či zajímavý tvar, který se najednou vykreslí ve tmě. Intuitivně pátrám po ideální konstelaci. A stejně tak nikdy nevidím lidi takové, jací jsou. Ne ve tmě během focení, ani později na vyvolaných fotografiích. Kombinace stříbrného měsíčního světla s dlouhou expozicí odkrývá mnoho vrstev jejich osobnosti, překrytých přes sebe na konečném snímku. Výsledkem našich sdílených intimních chvil je rozmazaný obraz, bez ostrých detailů v tváři, jen nejasné siluety a spousta otazníků. // Fotografie v tomto souboru byly pořízeny výhradně v noci, pouze za využití měsíčního světla a filmového materiálu středního formátu. Soubor vznikal dva roky. Autorka fotografovala pravidelně každý měsíc v době okolo úplňku, a to od října 2013.