Práce

Jiří Doležel : Rezidua kolektivizace

Autor: Jiří Doležel
Praktická magisterská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2018

Kolektivizací je nazýván proces, který v rámci tzv. socializace vesnice za řízení komunistickou stranou probíhal v Československu počátkem 50. let minulého století. V praxi znamenal sloučení soukromé zemědělské půdy do vznikajících zemědělských družstev po sovětském vzoru a zánik tradičního selského stavu, soukromého hospodaření a vlastnictví. Pozůstatky kolektivizace jsou dodnes všudypřítomné v české krajině ve formě rozpadajících se či znovuvzkvétajících pozůstatků zemědělských družstev, opuštěných hal, silážních jam a kravínů, které vévodí okrajovým částem téměř každé české vesnice. Od roku 2008 jsem s kolegy ze sdružení Stopy paměti v rámci Olomouckého kraje navštívil ke čtyřem stovkám pamětníků. Z toho přibližně sto jedinců bylo poznamenaných kolektivizací. Postupným rozšiřováním poznatků o osudech zemědělských rodů, ale i celých vesnic a detailním křižováním našeho kraje mi v krajině počaly vyvstávat jednotlivé příběhy a narůstat zvýšená citlivost pro děje, které se zde odehrávaly v relativně nedávné minulosti. A tím také pro zemědělské stavby, němé symboly často kruté kolektivizace. Zemědělská družstva, zejména kravíny, na okrajích vesnic mi často zástupně symbolizují systematickou likvidaci konkrétních příslušníků selského stavu a soukromého hospodaření, které vesnici udržovalo stovky let v soběstačnosti. Združstevnění v dalším důsledku znamenalo také konec tradičních vesnických vztahů a sousedské pospolitosti s dopadem na uspořádání české krajiny a odlidštěnému vztahu k ní... Takto jsem si postupně začal uvědomovat i zvláštní krásu kravínů, které mnohdy až s podzimem počínají v kraji vyvstávat a jednoduchou architekturou upozorňovat na svoji stálou přítomnost. Přehlížené objekty pro mne zůstávají nenápadnou připomínkou konkrétních osudů rodinných a osobních tragédií. Soubor fotografií zemědělských objektů volně navazuje na předchozí cyklus portrétů obětí nacismu a komunismu - Stopy paměti. Pro zaznamenání staveb bylo použito zimní a časně jarní bezčasí. Příroda zůstavá v útlumu, objekty jsou viditelnější a vyniká jejich strohá dominance v okolním prostoru. Zimní neslunečné bezčasí je chladnou popisností volně inspirováno düsseldorfskou školou také kvůli lepšímu vyznění staveb. Z původně značného množství snímků zemědělských drůžstev a objektů se postupně precizoval soubor osamocených staveb, zejména kravínů odloučených od dalších zemědělských staveb.