Práce

Svatopluk Klesnil : Veveří

Autor: Svatopluk Klesnil
Praktická magisterská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2016

Paní Helga Kubíková (nar. 1940) z Huzové patří k jedné z mála rodin německé národnosti na Rýmařovsku, které mohly po ukončení 2. světové války zůstat v tehdejším Československu. Otec měl české kořeny a její sestra se provdala za Čecha. Zbývající členové širší rodiny museli nedobrovolně odejít do zahraničí a tím se přerušily rodinné vazby. Do konce padesátých let 20. stol měli vzájemný kontakt pouze písemnou formou. Poté jen výjimečně dostali od českých i německých úřadů povolení k osobním návštěvám. Po vystěhovaných Němcích zůstaly neobydlené domy a také opuštěné hřbitovy bez údržby původních majitelů náhrobků. Náhrobky byly postupně likvidovány, anebo přebroušeny a zabrány novými obyvateli vesnic. Ostatní zbytky leží opřeny v zákoutí hřbitova. Fotografie zleva: Helga jako dítě s rodiči a staršími sestrami. Helga v současnosti. Sestřenice Helgy Ernie Seidler na fotografii ze sv. přijímaní. Byla také odsunuta se svými rodiči. Pozůstatky německých náhrobků na hřbitově v Huzové. Hermann Německá rodina Hermanna Parsche mladšího (*1938, barevný portrét) žila po mnoho generací na svém rodinném statku ve Veveří u Rýmařova. Hermann se zde také se třemi sourozenci narodil a prožil část svého dětství. V roce 1946, v období po 2. světové válce, byla rodina nuceně vystěhována za hranice Československa, stejně jako všichni obyvatelé této vesnice. Stesk, ale i zvědavost nad dalším osudem jejich rodného domu vedli k pozdějším návratům a k bezmocnému přihlížení jeho postupného zániku. Fotografie zleva: 1.) Svatební fotografie Hermanna Parsche staršího s manželkou Stefani. 2.) Rodinné fotografie s rodiči, anebo sourozenci H. Parsche mladšího v okolí jejich domu a v ateliéru bezprostředně před nuceným vystěhováním do Německa. 3.) Současný portrét Hermanna Parsche mladšího v jeho domě v Hessensku. 4.) Fotografie z roku 1965, která je po 19 letech poprvé informovala o stavu jejich domu na Rýmařovsku. Fotografii pro rodinu nasnímal jejich bývalý soused Schmied, při jeho první návštěvě rodné vesnice. 5.) V roce 1981 navštívil rodnou vesnici Hermann Parsch starší a při té příležitosti byl fotografován přáteli, jak prochází ruinami již zaniklého rodného domu. Christine Paní Christine Stoll (rozená Sauer) se narodila německým rodičům v roce 1939 v Arnolticích na Rýmařovsku. Ranné dětství prožila na rodinném statku stranou od vesnice. Otec po vypuknutí 2. světové války podléhal branné povinnosti německé armády Wehrmacht a prakticky celou 2. světovou válku strávil na východní frontě v Rusku, při práci s koňmi. Na přelomu roků 1944/1945 zavítal na poslední dovolenku domů. Po ukončení dovolené ho jela celá rodina doprovázet na vlakové nádraží do Opavy. Po příjezdu na frontu byl posléze zajat vojáky Rudé armády a dalších téměř 5 let strávil v zajateckých táborech. Po návratu hledal svou rodinu už v Německu, kam byla nuceně vystěhovaná i se všemi místními obyvateli. Christine se v současnosti vrací téměř každý rok v létě z Hesenska do Arnoltic, aby uklidila u pomníku z 1. světové války a zastavila se v místech svého původního domova. Statek zůstal po válce neobydlený a na přelomu 50. a 60. let zcela zanikl. Na většině rodinných pozemků byl vysázen les a v 70. letech zde byla postavena malá lovecká chata. Kostel sv. Anny Dominantou obce Arnoltic u Rýmařova byl místní katolický kostel sv. Anny, postavený v roce 1845. Po nuceném vystěhování všech Němců po 2. světové válce byla oblast znovu doosídlována lidmi z Čech, Slovenska, Rumunska a Chorvatska. Nezájem nových obyvatel o církev a také snaha komunistického režimu potlačovat vliv církve na společnost způsobilo, že kostel sv. Anny byl v 60. letech odsvěcen a v 70. letech byl zabrán místním Státním zemědělským statkem, který z něj udělal skladiště a garáž pro zemědělskou techniku. V roce 1980 navštívil kostel Jindřich Štreit, který zde nafotografoval špatný technický stav kostela i s traktory. Na přelomu roků 1983 a 1984 rozhodly státní úřady o demolici kostela. V současnosti kostel připomínají pouze stromy z průčelí budovy a několik dochovaných fotografií. Pan Vilém Suchý se narodil v roce 1945 na Slovensku a jako dítě odešel s rodiči v padesátých letech 20. století do nového domova v Arnolticích. Vyučil se zemědělským technikem a poté pracoval jako traktorista na místním Státním zemědělském statku až 90. let, kdy subjekt zanikl. V 70. letech dostal pan Vilém a další pracovníci zemědělského statku příkazem využívat kostel sv. Anny jako skladiště a garáž pro zemědělskou techniku. Rozhodnutí komunistického vedení Státního statku se časem stalo každodenní samozřejmostí. Eichhorn – Veveří Cedule 1 Vesnice Veveří leží na Rýmařovsku, na území bývalých severomoravských Sudet. Do roku 1945 zde žili pouze obyvatelé německé národnosti. Centrum obce tvořila dědičná rychta a zejména kaple sv. Jeronýma, postavená v roce 1791. Zde se konaly pravidelné bohoslužby a pro místní děti každoroční první svaté přijímání. V roce 1941 proběhlo první svaté přijímání devítileté Marianne Thielové a jejích kamarádů. Na jediné dochované fotografii z interiéru kaple (před její pozdější devastací) klečí Marianne v průběhu svatého přijímání mezi svými kamarádkami Friedlindou a Christinou. V současné době zbyly už jen obvodové zdi kaple a z malého hřbitova okolo se dochoval jeden náhrobek z původních čtyřiceti. Náhrobek patřil rodině Thielů, předkům Marianne.