Práce

Krystína Dvořáková : Rodinné portréty - Š

Autor: Krystína Dvořáková
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2017

Kristýna Dvořáková . bakalářská práce praktická Z prvotní idey rodinných portrétů (soubor, který postupně vzniká a vzrušuje a pronásleduje mne) vykrystalizoval portrét Š. osoby tak silné, že koncentraci nerozptyluji do více příběhů a zůstávám pouze u něho. Portrét jednoho, který je rozbouřený a trochu rozbitý. Možná by se dal přirovnat k prokletým básníkům právě svou rozervaností a zároveň hlubokou vzdělaností… Pohled na jednoho z mých velmi blízkých přátel. Portrét přítele, který se svým způsobem liší. Inteligentní mladý muž vzdělaný v historii, hudbě, skladbě… Člověk s obrovským přehledem. Na jednu stranu macho. Na druhou stranu však i ochránce žen. Megaloman s hledím otevřeným trochu jednostranně. Inspirující, strhující. Unavující. Rozervanost a zároveň až zásadní nepochopitelný řád. Vnitřní neklid. Ztracenost a naprostá sebejistota k tomu. Filosofie, moudrost, láska. Člověk nepochopený světem. Svět nepochopený člověkem. Má být člověk světem chápán? Prostřednictvím i skrz fotografie dokumentárně zachycuji pomíjivé momenty, které se v životě Š. dějí. 
 A fotografie doplňuji objekty, jež s ním velmi blízce souvisí. Pro nezasvěceného, neznalého pozorovatele možná hůře dešifrovatelné… Mou prací je celek, kterým je 10 fotografií a 5 prostorových rámů s objekty, které práci intimně doplňují a přidávají jí další rozměr. Rozměr snění? Součástí je také knížka, ve které jsou další fotografie, jež se Š. souvisí. Knížka je složena z více částí - je proložena malými všitými notýsky, které tvoří snímky z telefonu z mnoha a mnoha našich setkání, výletů, čtení, procházek, kavárenských rozmluv o světě, nepochopení, mezilidských vztazích, láskách, ženách, feminismu, komunismu, nacismu, historii… a někdy i parašutismu. V textu, který knihou prochází, jsou moje myšlenky, postřehy, výkřiky, někdy jen slova, která ve mne evokují nálady a stavy mysli, ve kterých se společně často nacházíme. K mé studijní práci patří mnoho skic, kresbiček, postřehů, poznámek. Š. je mým velmi blízkým kamarádem. Náš vztah se vyvíjí několik let a je mi ctí a pociťuji radost a užitečnost, že jsem mohla být jedním z prvních lidí, kteří jsou podobně staří jako Š. a společně rozmlouvají a zároveň se si otevírají, ač zprvu přeci není možná rozprava s „hloupou ženou“ a ještě k tomu s „ženou, které ani dvacet nebylo“.
 Strávili jsme spolu mnoho hodin, dnů, týdnů diskusemi o chápání světa, lidech, politických režimech, ideálech, o možném zaplavení Prahy mořem, vztazích, historii, hudbě… Naučila jsem jej humoru. A já z každého našeho setkání odcházím (s hlavou trochu jak balon) dohledávat si informace, vzdělávat se a zaplňovat mezery v historii, které mám…
 A nakonec, ač jsem to opravdu nechtěla, má práce svým způsobem souvisí i s mou teoretickou bakalářskou prací… „Jak - co je to autismus? Co to vůbec říkáš, Kristo? Co je to za otázku? /v tom, co mi Š. říká velmi cítím, že zas pohrdá mnou jako ženou - tou hloupou ženou, od které přeci nemůže ani maličko čekat, že by řekla něco rozumného/ Autismus neexistuje. To si jen vymysleli lidé, aby mohli společensky odlišné, nepříjemné a nevhodné jedince odepsat!”