Práce

Lucie Dvořáková : Lolita

Autor: Lucie Dvořáková
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2017

V tomto souboru se věnuji subkultuře s názvem Lolita. Styl vniklý v Japonsku v průběhu 80 - 90. let jako protest mladých Japonců proti tradiční upjatosti. Spadá mezi tzv. pouliční módu, známou hlavně ze čtvrti Harajuku v Tokiu. Z počátku se jenalo o módní styl, který svou inspiraci našel ve viktoriánské a edwardiánské éře, ale i rokoku. Dnes se dá říci, že se ze stylu zrodila kultura, která se sice nezabývá jen oblékáním, ale též proti ničemu neprotestuje. Jedná se spíše o způsob chování, mluvy, poslech hudby, poměrně široký okruh zájmů do kterého spadá předně zájem o japonskou historii a kulturu obecně. Čajové dýchánky, přehlídky, nebo pikniky v parku, spojené s programem na podporu této kultury. Na rozdíl od Japonských dívek, které si libují v nákupu jednotlivých módních značek, se dívky v České republice věnují výrobě vlastních věcí. Jedná se především o šití, ale i výrobu šperků a jiných doplňků jakými jsou například klobouky, rukavice, pásky, spony do vlasů ad. Inspiraci čerpají z Japonska, ale vzhledem k bohaté evropské historii si hledají vlastní cesty k originalitě. Z počátku jsem měla dojem, že toto oblečení je jakýmsi druhem masky. Pochopila jsem však, že se jedná o určité vyjádření sebe sama a každý outfit je tvořen jako malé umělecké dílo, které je promyšlené do posledního detailu. Nejedná se tedy o ukrývání se, ale naopak o otevírání se. Cítím v tom ale určitou touhu po dokonalosti. Pramen této touhy vidím v další zájmu úzce související s touto subkulturou a tím jsou panenky. Ať už ty starší porcelánové, nebo nové verze tzv. BJD Dolls ( Ball jointed dolls) – kloubové panenky. Tyto panenky se prodávají rozložené na součástky jako stavebnice. Majitelka si panenku sestaví k obrazu svému. Dotvoří její make up a celkový výraz. Podobně jako oblečení, které je též většinou dílem autorky. Vznikne tak sběratelsky hodnotný originál. Zajímalo mne zákulisí, prostředí ve kterém se Lolity pohybují, nebo žijí. Oslovila jsem slečny či ženy, pro které je tato subkultura životním stylem a fotografovala jsem je v jejich přirozeném prostoru - ateliéru, bytu, nebo jen pokoji a stejně tak i jejich panenky. Tato práce je pro mne určitým sociálním průzkumem do kultury, která je pro mne extravagantní a velmi odlišná. Setkávání s Lolitami pro mne znamená konfrontaci s vlastním úhlem pohledu na dokonalost či nedokonalost, uzavřenost či otevřenost, jinakost a tím i toleranci. Tímto tématem se zabývám delší dobu. Pro tuto práci, jako určitého představení této subkultury, jsem zvolila formu kombinace dvou portrétů v jednom formátu Lolity a její panenky. Každá fotografie je označena jménem Lolity, které používá v komunitě a jménem panenky.