Práce

Barbora Kašparová : Identifikace

Autor: Barbora Kašparová
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2017

Identifikace identity v portrétním cyklu. Soubor uplatňuje médium mobilního telefonu a jeho fotoaparátu a metodologicky pracuje s přístupem kurátorství. Autorka - fotografka, která daný portrét vytváří ve více originálech, je zároveň kurátorkou, která z daného množství vizuálních, ale nepřesně klasifikovat pouze fotografických, výstupů, volí jeden vybraný originál do výsledného cyklu. Soubor uplatňuje práci s barevnou skladbou obrazu, kdy vizuální výstup vzniká specifickou autorskou technikou, která není softwarově manipulována. Celý cyklus není jen demonstrací autorčiny myšlenky, že FOTOGRAFIE JE ZABITA, ale uceleně se svou specifickou vizualitou přináší soubor portrétů s tématikou, která je vlastní autorce a to - hledání lidské identity a jejích podob. Fotoaparát je součástí mobilního telefonu. Předmětu, který je denně běžně používán. Fotí každý. Každý se může vnímat fotografem. Kde je dnes hranice? Vizuální výstupy modifikují aplikace a modeluje trend. Fotografie se stává spotřebním zbožím zachycující nejrůznější atributy každodenního života, bez rozmyslu, v kvantitě. Sociální sítě zaplavují denně stovky vizuálních výstupů, fotografie se stává demonstrací jazyka vizuální komunikace bez ohledu na gramotnost. Estetické cítění není primárním faktorem při tvorbě takových obrazových výstupů. Doba zabila fotografii. FOTOGRAFIE JE ZABITA. Přesto ale nemohu pořizování vizuálních výstupů fotoaparátem opustit. Toužím zaznamenávat a subjektivně modifikovat viděné. Toužím navždy uchovat silný vizuální moment, obsah, který dostává trvalost. Vybraný úsek časoprostoru, který je viditelný. Uchovávám důležité momenty, samu sebe, blízké, okolí. Nedokážu ale už zachycovat realitu jedna ku jedné. Neoslovuje mě fotografovat za denního světla. Cítím potřebu fotografovat neostře. Vidím ty obrazy za viditelným. Nevím, kdo jsem, ale vím, že to zaznamenávám do svých fotografií. Přemýšlení o fotografii v rámci krátkých ucelených cyklů mne značně limituje. Vnímám tento způsob práce jako zakonzervovaný přístup, ve kterém se lze zacyklit, ale který je už dávno překročen. K celistvosti vyjadřování potřebuji více vrstev, které se mi nedaří touto předdefinovanou formou naplnit a nevnímám tento cyklus jako ukončený. Fotografování se mi těžko odděluje z životní cesty, fotografie po ní kráčí spolu se mnou. Hledám vlastní identitu. Osobní celistvost. Proto je pro mne dokonalým tvarem, a zároveň symbolem, koule. Jako dokonalý geometrický tvar je zároveň zobrazením celistvosti. I proto je neoddělitelnou součástí tohoto výseku fotografií. Je podtextem všech těchto záběrů. Obdiv geometrii a transcendenci.