Práce

Michal Matoušek : A Trip to the Glorious East

Autor: Michal Matoušek
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2018

Dokumentární soubor zabývající se vztahem mezi skutečností a možnostmi jejího fotografického zobrazení na příkladu jedné obce. Představený soubor sestává ze dvou částí. První je zpracovaná s minimálním subjektivním zásahem autora. Volba stanoviště (středem obrazu je centrum obce ‐ jediný obchod a hostinec, kde se odehrává nejvíce děje, zároveň veřejný prostor přístupný každému ‐ fotografovi), objektivu atd. je provedena výhradně s ohledem na technické možnosti použité snímací techniky (kamera GOPRO, napájení z baterie, ca. 24 h záznamu atd.) a omezení daná fyzikální podstatou zobrazované skutečnosti (rychlost projíždějících vozidel či chodců, minimalizace počtu obrazů za minutu atd.). Touto metodou je zaznamenáván prázdný referenční obraz (ve smyslu neexistence osob, zvířat, automobilů apod. v daném prostoru) v pravidelném časovém rastru (např. 10 min) a všechny jeho změny (ve smyslu přítomnosti osob, zvířat, automobilů apod. v daném prostoru). Tím je popsána pravděpodobnost vzniku fotograficky potenciálně „zajímavé“ situace ve smyslu dokumentace života v obci během dne. Výsledkem bude minimum „živých“ obrazů, většinou se bude jednat o statický „nudný a nezajímavý“ stále se opakující obraz krajiny, který bude víceméně jen záznamem plynutí času během jednoho dne s minimem intervencí obyvatel či návštěvníků obce. Jedná se zřejmě o jediný skutečně objektivně dokumentující přístup (odpovídající také vjemu běžného pozorovatele), který je zřejmě v rozporu se sdělením, jaké známe z většiny „dokumentárních“ fotografických projektů. Adjustace těchto obrazů je provedena na plexisklo bez orámování a vytváří tak iluzi bezprostřednosti, návaznosti, veřejného. V levém horním rohu je uveden čas pořízení záznamu, obrazy tak nepotřebují další popisky. Pro výše zmíněný cíl sdělení je nutné fotograficky popsat i druhý fenomén, tedy obvyklé vytváření obrazově „hutného“ a výtvarně působivého materiálu jako dokumentace život obce, který je ovšem běžnému pozorovateli v této formě „skrytý“ a který je většinou subjektivně ovlivněn osobou fotografa (vybírá si určitou techniku, preferuje jisté sociální skupiny apod.). Já se snažím v rámci možností i tento druhý pól fotografické dokumentace částečně objektivizovat a stanovuji pro jeho pořízení jasná pravidla. Základem je portrét, s ohledem na malou velikost obce (počet obyvatel je ca. 70) volím celý základní soubor. Subjektivní zůstává pouze vlastní zobrazení a výběr místa portrétování, osvětlení je vždy rozptýleným denním světlem nebo přímým osvětlením, pohled portrétovaného vždy do kamery, jeho postoj vždy kolmo na optickou osu. Odmítám klasickou typologii s neutrálním pozadím a se stále stejným výřezem nebo výrazem modelu, snažím se o jedinečný a výtvarně působivý portrét každé osoby (jako kontrapunktu k výše popsané první části). Pozadí volím tak, aby co nejlépe charakterizovalo „domácí“ a privátní prostor každé skupiny portrétovaných. To je sjednoceno vždy po jednotlivých staveních nebo hospodářstvích. Fotografuji jak v exteriéru, tak v interiéru. Adjustace obrazů z druhé části souboru je provedena do jednoduchých neošetřených dřevěných rámů (odkaz k převažujícímu konstrukčnímu materiálu v obci), fotografie (kontaktní kopie) je za sklem odsazena a vytváří tak iluzi uzavřenosti, nedosažitelnosti, soukromého. Jako závěrečná práce je odevzdána část souboru představující typické představitele obou jeho součástí, obou protipólů: sedm fotografií dvou domácností (v tomto případě rodin) jako zástupce privátního, pro běžného pozorovatele „nepřístupného a zdánlivě neexistujícího“ a 7 obrazů záznamu jedné hodiny z veřejného prostoru, zastupující příkladně dobu, jakou by „cizí“ fotograf nebo návštěvník obce musel čekat na vznik potenciálně zajímavého okamžiku.