Práce

Aleksandra Smigielska : Rodinný portrét

Autor: Aleksandra Smigielska
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2018

"(...) Tak pojďme znovu Do této nekonečné modré, Abychom si užili svobodu, Vítr, moře a slunce. " Zawiszovy plachty Když mi bylo 21 let, snažila jsem se vystěhovat z domu a začít dospělý život. Odešla jsem. Opustila jsem rodinný dům a domnívála jsem se, že to v exilu zvládnu. Rychle jsem se ale odtamtud vrátila. Zvládala jsem to tam, ale touha po mé rodině byla tak obrovská, že mi nedovolila zakotvit na jiném místě. Dnes jsem smířená se skutečností, že musím rozhodovat na vlastní účet. Nicméně pro své rodiče budu vždycky dítě, vždycky se mi pokusí poskytnout lásku a ochranu, která je tak obrovská, že můžu se cítít klidná. Stále více ale přemyšlím o tom, že budoucnost mi je sebere. Dříve nebo později budu čelit dni, kdy můj otec nezazpívá už více písnničku ze svého mládi a nesebereme s mamínkou jablka z její milované zahrady. Často se vracím do starých alb. Listují si v strankách minulosti a vzpomínám na náš společný čas. Chtěla bych moc, aby byli vždycky se mnou ... Seděla jsem s otcem u stolu, když začal zticha zpívat písničku. Viděla jsem radost jeho sentimentální cesty do mládí. - Je to stará skautská píseň: "Zawiszovy plachty" řekl. Zaznamenala jsem jeho zpěv. Když se mi po něm styská, zapínám záznam. Vytvářím síť myšlenek a vzpomínek. Zapamatuji si jeho hlas, aby mně nikdy neopustill. Fotografuji, abych nezapomněla na jeho obličej a na místa, se kterými ho identifikuji. Táta bude pro mne vždycky teplý domov. Tam na mě vždy čeká.