Práce

Jindřich Beneš : Okamžik

Autor: Jindřich Beneš
Výstavní soubor za 1. ročník
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2018

Žijeme vprostřed příběhů. Našich, vašich, jejich, cizích. V každém z těch příběhů se něco děje. Jeden směřuje k pointě, jiný se chýlí k závěru. Je těžké se v nich orientovat. Je těžké se orientovat i v příběhu jehož jsem režisérem. Vlastně je těžké se orientovat v příběhu, o kterém si myslím, že jsem jeho režisérem. Najít řád v obrazech, které se kolem nás množí frekvencí stroboskopiských záblesků. Mohu o sobě říkat, že se pohybuji na předem daných trasách. Snad právě proto se snažím zachycovat mírné změny ve svém okolí, které jsou začátky nebo konce jiných příběhu. Dělám si v paměti imaginární momentky těch okamžiků. Potom, v klidu, většinou pozdě v noci, projdu těmi cestami znovu a snažím se ty momentky převést do skutečného obrazu. Bleskem, případně bleskem a kombinací pouličního osvětlení. Skládám tak z fragmentů příběhů příběh jiný. Hledám místa, která by mohla být jizvou, kdyby někdo byl víc bezohledný, místa živá nenápadně a živoucí tiše. A ve městech procházím ulicemi proluk, ve kterých zůstaly nemocné jilmy ve dvorcích, kterým byly zbourány domy do ulice. Hledám prorůstání, hledám neočekávanou symbiózu zdánlivě nesourodých jednotlivostí. Je možné, že to, co nacházím, není objektivní pravda, skutečná realita. Nicméně je to můj pohled, je to odraz obrazu na sítnici zavřeného oka. Výsledné fotografie by měly mít jednotný formát, nejraději na šířku, na lesklém papíře. Výsledný cyklus by měl skládán tak, aby jednotlivé obrazy vytvořily rytmus, který by měl fotografie v cyklu svázat a uzavřít. Barevnost fotografií by měla být blízko hranic reality a barevné spektrum by mělo být přiměřeně sjednoceno. Jako skladebné prvky obrazu by měly být použity zdánlivé protiklady, resp. nesourodosti, které ovšem budou vytvářet sevřený celek.