Práce

Jan Dytrych : (s) tátou

Autor: Jan Dytrych
Výstavní soubor za 2. ročník
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2018

Vztah dítěte s matkou je jasně daný. Je přímočarý a definovaný základními potřebami dítěte. Vztah s otcem je méně čitelný. Otce dítě primárně nepotřebuje k tomu, aby se narodilo a aby přežilo. Netvoří si k němu tu nejužší vazbu hned po porodu. Otec zůstává opodál. Jeho role přichází později. I přes větší distanci je jeho role nenahraditelná a jeho působení na dítě zásadní jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. V souvislosti s narozením vlastního dítěte mne začal blíže zajímat vztah otců a dětí. Zejména pak v jejich dospělém věku. V té době mají tu nejdůležitější část vzájemného vztahu, kdy bylo dítě na rodičích zcela závislé, již za sebou. Nyní otci sklízí plody působení na své děti za mnoho předešlých let, vidí v nich své chyby a své povahové rysy. Zároveň je jim přinejmenším podvědomě jasné, že to jsou právě ty děti, ve kterých oni v nějaké formě přežijí. Ve formě ne dokonalé, ale zcela reálné. S chybami vlastními i s chybami dětí. Soubor zobrazuje otce s jejich dětmi v dospělém věku. Primární snahou bylo zachytit vzájemný vztah portrétovaných. Ten je možné pozorovat ve vzájemném postoji, výrazu tváře či ve zvoleném oblečení. Bylo výsadou portrétovaných dcer a synů, aby zvolili sobě i svému otci oděv dle vlastního uvážení. Do něj mohli promítnout svůj vztah k otci, to, jak ho oni vidí, či jak by ho rádi viděli. Měli možnost do jisté míry se s otcem zvoleným oděvem vyrovnat, případně uplatnit manipulativní principy a přizpůsobit si jej svým představám. Podobně jako otci vědomě či nevědomě manipulovali svými dětmi v průběhu jejich výchovy a vyrovnávali se s tím, že je přivedli na svět a že jsou takové, jaké jsou. Dcery a synové rovněž dostali možnost vyjádřit se slovně o vzájemném vztahu se svými otci. Tato vyjádření nebyla nijak cenzurována ani upravována.