Práce

Veronika Makovská : Je to tak

Autor: Veronika Makovská
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2019

Soubor Je to tak propojuje téma deníku a prarodičů, a zároveň je kombinací mých a babiččiných fotografií. To vše je doplněno mými deníkovými záznamy, které dokreslují celkovou atmosféru našich společných všedních dní. Babička se stará o dědu a my se snažíme ulehčit babičce. Pečující by se měl nejprve postarat o sebe, a pak až se věnovat opečovávanému, ale v tom kolotoči každodenní rutiny, kdy má člověk chvilku sám pro sebe jen když ten druhý usne, se nějak těžko myslí na to, že by si měl dělat radost, věnovat se nějakému koníčku, vědomě relaxovat. Děda je spokojený. Říká se, že stařecká demence mění charakter. My máme to štěstí, že se děda stává upovídaným a usměvavým. Sice se s vámi přivítá třikrát do minuty, ale objetí a pusa na tvář se najednou staly něčím důležitým. Babička chce všechno zvládat sama, neříká si o pomoc. Vždy byla silná a samostatná a připustit si nějakou slabost by bylo začátkem konce. Během posledních let se děda začal ztrácet ve svém bytě, přišel o všechny zuby a přestože cítí, že jsme jeho, bezpečně pozná jen babičku. Během posledních let jsem viděla babičku v kaluži krve a opakovaně v bezvědomí, viditelně jí ubývá sil. Jak poznáme, že už je toho na ní příliš? „Ráno bych nejraději začínala kávou, ale mám to trochu jinak. Většinou jako první uklízím počůraný záchod, skoro denně [...]. Teď je děda oblečenej a nasnídanej, dospává a já mám v plánu jako odměnu jít na nákup sama . [...] děda jde spát, já se ještě z celodenní péče trochu zotavuju u karet a pro dnešek konec, jen si přeju klidnou noc. A tak to jde den ode dne, jednou růžový, po druhý bledě modrý. Je to tak. “ (z babiččina deníku ze dne 11. března 2019)