Práce

Lenka Grabicová : Anti Baby Cyclus

Autor: Lenka Grabicová
Výstavní soubor za 4. ročník
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2019

Chirurgická sterilizace žen je jednou z nejúčinnějších antikoncepčních metod. Její forma je trvalá a nevratná, a proto by měla být na zdravých ženských orgánech provedena pouze po důkladném posouzení pacientky i lékařů, za pacientčina plného porozumění jejích přínosů i rizik a po zvážení alternativních metod antikoncepce. Důsledkem sterilizace může být řada závažných zdravotních komplikací i problémů v osobním životě. Nelze ji považovat za život zachraňující zákrok, který by bylo možné provést bez předchozího pacientčina souhlasu a bez jejího plného vědomí. V roce 1972 vstoupila v tehdejším Československu v platnost sporná vyhláška o provádění sterilizace, která umožňovala obejít dobrovolnost zmíněného zákroku a tím kontrolu porodnosti ze strany veřejných orgánů. I přesto, že v tomto období byla státní politika podporující porodnost, týkala se pouze dětí, které by mohly být, z pohledu státu, přínosem. Československo zahájilo program finančních pobídek pro romské ženy, které je měly přimět k podstoupení „dobrovolné sterilizace“ za jednorázový finanční příspěvek nebo kupón na nákup potřeb do domácnosti. Lékařská etika nebyla dodržena v řadě nedobrovolných či vynucených sterilizací a docházelo tak k velmi závažnému porušování lidských práv vůči ženám. V současné době nemůže být zákrok proveden bez informovaného souhlasu pacientky. Paní E. bylo 21 let, když roku 1990 rodila své druhé dítě. Při rozběhlém porodu, který doprovázely komplikace, jí bylo řečeno, že i tento porod proběhne císařským řezem. Sestřička jí v té chvíli přinesla k podpisu bez dalšího vysvětlování dva dokumenty, které paní E. podepsala. Po prvním prodělaném císařském řezu docházela v době druhého těhotenství do rizikové poradny, ale na možnou sterilizaci z rozhodnutí lékařů při případném druhém císařském řezu se nikdo nezmínil. Paní E. lékaři v jedné ostravské nemocnici právě takovou sterilizaci, bez jejího vědomého souhlasu, provedli během druhého porodu. Následujícího dne jí bylo primářem oznámeno, že byla v ohrožení života a že jí byla provedena sterilizace. Důsledky tohoto zákroku si paní E. uvědomovala až postupně, ale neutuchající bolest přišla okamžitě. Bojovala nejen se svými pocity, zdravotními, psychickými i společenskými následky, ale i s manželovou nedůvěrou. Nevěřil, že by lékaři zákrok mohli provést bez jejího souhlasu. Seznámila se se stejně poškozenými ženami. Za pomoci právníků a dalších subjektů i jednotlivců dosáhly během let dílčích vítězství, jako je například informovaný souhlas pacientky před provedením zákroku. Dnes je paní E. 50 let. Synové jsou dospělí a s manželem jsou stále spolu. 10 let bere antidepresiva. Stále pláče při pohledu na kočárek. Nevzdává však boj za odškodnění neprávem sterilizovaných žen u nás.