Práce

Hubert Worobiej : Mutualismus

Autor: Hubert Worobiej
Výstavní soubor za 4. ročník
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2019

Mutualismus označuje podle slovníku (nejen) polského jazyka vzájemné ovlivňování dvou či více organismů, jež je pro ně prospěšné, přičemž žádný z nich nemůže v přirozených podmínkách existovat odděleně. Fotograf Hubert Worobej obrazově vypráví o svých rodičích, jejichž manželství je mu vrstevníkem a trvá již třiačtyřicet let. Rodiče se neustále hádají a usmiřují. Hádky většinou vyvolává matka, která toho brzy začíná litovat, usmiřování jí však moc nejde. Jsou okamžiky, kdy si navzájem vyhrožují rozvodem, odstěhováním, ale dříve či později jim dojde, že bez sebe nemohou žít. Jsou již fakticky jedním organismem. Většinu volného času tráví spolu. Jezdí na kolech, procházejí se, sledují přírodovědné filmy. Pomáhají si při nemocech. Připomínají si nutnost užívat léky, a dokonce si je vzájemně aplikují. Máma se zabývá domem, kde vaří a uklízí. Otec ještě stále pracuje jako veterinář a zajišťuje tak příjem pro oba, protože matčin důchod je, jako bývalé učitelky, velice nízký. Čas, který otec tráví v práci, mu matka závidí, protože tou dobou je zpravidla doma a spontánně uklízí. Ani jeden z nich nikdy nebyl nijak zvlášť společenský a čas i osobní predispozice k uzavírání se před okolním světem způsobily, že se v podstatě stali samotáři. Díky této oboustranné závislosti se předhánějí při tělesném cvičení, které je má co nejdéle udržet zdravé. Tak aby druhému nepřišlo líto, když někdo skončí dříve, a zároveň aby byli oba schopni být v tomto vztahu i nadále aktivní a nestali se jeden pro druhého zátěží. Hubert Worobej své rodiče popisuje citlivě, i když občas dosti otevřeným způsobem. Na snímcích je patrná starostlivost, či přímo strach o budoucnost rodičů, kteří jsou pro sebe jedinou oporou a zároveň nezadržitelně směřují k odloučení, protože pokud je nerozdělí neustálé hádky, může zasáhnout smrt jednoho z nich. A pokud jedno z těchto siamských dvojčat odejde, ocitne se druhé ve velmi svízelné situaci, protože jejich vztah je založený na symbióze, svazku úzkém a definitivním. Nezdá se, že by kdokoli z rodičů byl schopen se s touto životní situací vyrovnat. Práce, kterou Hubert Worobej prezentuje, se týká zásadních společenských problémů. Týkají se rizik rozchodu osob v pokročilém věku, ať už v důsledku smrti jednoho z nich, nebo z nedostatku ochoty k další společné existenci. Nebezpečí rozvodu se netýká – jak jsme zvyklí si myslet – pouze lidí mladých. Také osoby na konci svého života se mohou natolik silně rozhádat, až si vzájemně hrozí rozvodem. Rozchod způsobuje vznik velké prázdnoty, jež se nedá žádným způsobem zaplnit. Obzvláště tehdy, když se členové daného svazku postupně během jejich života od zbytku světa izolují. V takové situaci může vidina zmizení jednoho z partnerů vyvolávat opravdové obavy. Ze snímků vyzařuje autorova bezmoc – chtěl by zadržet probíhající procesy rozpadu, jak fyzického, tak i toho partnerského –, jde přece o jeho rodiče a tyto procesy jsou nezastavitelné.