Práce

Petr Štěpán : Imaginárium

Autor: Petr Štěpán
Praktická magisterská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2019

Imaginárium, neboli akvárium představ, je výtvarně konceptuální soubor obrazů, který uvažuje nad dvěma rovinami interpretací reality. Jednou z nich je realita ve formě nalezené skutečnosti, a tou druhou je realita jako výtvor imaginativního smýšlení. Jedná se v podstatě o formu autoportrétu, ve kterém se snažím zmapovat a otevřít možnost k nahlédnutí diváka do prostor tvůrčích procesů mě samotného. Člověk vidí skrze oči, jako zprostředkovatele vizuálního vjemu, co se ale odehrává za touto hranicí, je čistě individuální a jedinečné a každý vnímá skutečnost jinak, podle sebe a svých schopností představivosti. Podoba díla je pak závislá nejen na mém vizuálním jazyce, ale také životní situaci, náladách, počasí a lidech, se kterými se dostávám dnes a denně do kontaktu. Nejde pouze o můj výklad a vizuální zobrazení mých myšlenek, ale také o dotvoření iluzivního prostoru skrze interpretaci díla divákem a jeho vlastní schopnost obrazové četby. Soubor pak získá několik příběhových linií, a i když se většinu z nich nikdy nedozvím, budou existovat a budou se samy za sebe vyvíjet dál v imaginacích osob, které dílo pozorovali. Imaginárium je soubor reflektující můj osobní pohled na svět. Nalezené skutečnosti fotografickou cestou transformuji do imaginativních světů a vesmírů, které připomínají rozsáhlé krajinné scenérie, ale v reálném světě jde pouze o malý výsek skutečnosti, který krajinou, ve většině případů, vůbec není. Mnohdy sedávám na patnících, schodech, okrajích a březích různých vodních ploch a přemýšlím nad událostmi prolínajícími mým životem. Tato skutečnost mě vedla k vytvoření souboru, ve kterém např. schody do Hostivického rybníka přetvořím na obraz mých představ, který ve své hlavě během sezení na nich vymyslím. Výsledná podoba je pak závislá na situaci a na tom, čeho se zrovna mé myšlenky týkají. Někdy si vizualizuji prostor, ve kterém bych chtěl být, někdy přemýšlím nad krásou a nekonečnem vesmíru a jindy zase nad otázkou života a smrti. Vizuální podobou obrazů se snažím o napodobení malby fotografickou cestou. Tím mohu docílit a podpořit záměr, ve kterém svou vymyšlenou realitu vytvářím. Většina snímků na sebe navazuje prvkem horizontu, který zde funguje jako hranice mezi jedním a druhým prostorem. Co ale každý prostor znamená, je už z velké části na samotném divákovi a pro mě jako autora už není důležité, aby divák viděl vždy to samé, co na fotografii vidím já. Naopak mě samotného zajímá, jak každý snímek bude kdo číst a tím může obrazům dodat další dimenzi a hloubku. Druhým sjednocujícím prvkem je pak vodní hladina, která rovněž představuje bránu mezi jedním a druhým světem, ale také zrcadlo a odraz samotných událostí. Na výsledných fotografiích je ale mnohdy vodní hladina něčím jiným a prostor nad ní právě reálnou hladinou. To umocňuje konceptuální stránku celého díla a jeho možností výkladů.