Práce

Imrich Veber : Homo urban

Autor: Imrich Veber
Výstavní soubor za 4. ročník
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2013

Kdo je městský člověk? Dnes ve městech bydlí více než dvě třetiny populace Evropy. Znalost historické geneze, ekonomických, sociálních a právních proměn měst od starověku po současnost, stejně jako problémů města nahlížených současnými sociology nám přinese mnohé k zamyšlení, ale rozumět městu nás ještě nenaučí. Vedle verifikovatelných údajů ze statistických ročenek a sociologických rešerší fotografie Imricha Vebera nabízí zcela emotivní, pocitovou reflexi z evropských měst, která navštívil. Bez nároku na pravdivost nabízí pohled, který má především rezonovat s naší zkušeností. Nedělá si hlavu ze sociologických, ale stejně tak i fotografických postulátů jak na město duchem dneška nahlížet. / Soubor HOMOurban vznikal v období let 2007—2012. Svou vizuální formou úzce navazuje na silnou tradici snapshotu, ale též české dokumentární fotografie sedmdesátých a osmdesátých let. Imrich Veber se pohybuje někde na neurčitém rozhraní mezi tendencemi, které bývají nejčastěji označovány jako sociální a subjektivní dokument, nepoužívá současné technologie a forma jeho fotografií tak odkazuje k neukotvenému bezčasí. Sevřenost urbánním prostorem, osamělost jedince uprostřed davu, absurdita, melancholie, odcizení, prvek zázračna, to vše, jak bývají obvykle charakterizovány podobné městské momentky v tradici dokumentární fotografie, zde najdeme. A snad i něco navíc. / V pohledech na evropská města se vedle sebe bezhlavě vrší záběry na hodně různorodá místa - Praha, Madrid, Opava, Bělehrad, Mikulov, Olomouc, Évora, Budapešť, Moskva, Porto, Berlín, Paříž, Nida, Benátky, Kerkyra, Užhorod, Londýn, Prešov, Rybaki, Lisabon... Obvykle mezi světem velkoměst, menších a malých měst, západní a východní Evropy nebo jižní a severní části, hledáme subtilní rozdíly, podle jemných náznaků spíše rozlišujeme. Rozhodně bychom tyto fotografie nekladli vedle sebe. Tím jsou ale záběry Imricha Vebera provokující. Pocitově v nich kolážuje společnou identitu. „Crossuje”, vede náš pohled napříč regiony, aby se soustředil na to společné. Vytvořil jakýsi obraz evropské komunity, dialog fotografií, zkušenosti svého domovského opavského života s ostatními městy.