Práce

Monika Łopacka : Nechci dospět

Autor: Monika Łopacka
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Neuveden
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2019

Nechci dospět - ta slova zní směšně, když je říká 30-letý člověk. Ale říkáme je dost často. Bojíme se dospělosD, povinnosD, příkazů, konce bezstarostnosD. Ve skutečnost už nějakou dobu jsme dospěli a zodpovědní, akorát pořád hledáme prostor a způsoby, které prolomí tu přísnost a podřízení pravidlům hry na dospěle. Občas jsme blázniví, ale často jsme smtelně vážní. Pořád se v nás střídají růné osoby, nálady a emoce. Stále nevíme, kým zůstaneme když už “vyrůsteme", ani co doopravdy chceme a kam miříme. Jsme ztracení. Jednou jsem zaslechla větu I don’t want to grow up (Nechci dospět) a poté také píseň od The Ramones se stejným názvem. Ta věta mi stále zněla v hlavě, věděla jsem, že s Tm musím něco udělat. Do třicátých narozenin mi zůstalo už jen málo času a cíDla jsem stále větší potřebu uchopení faktu vstupu do dospělosD. Dá se říci, že jsem dospělá už dlouho, ale to není tak úplně zřejmé a každý chápe tento pojem jinak. Nechtěla jsem mluvit přímo o sobě, proto se hlavní postavou cyklu stala moje kamarádka Kaja. Naše vizuální podobnost často diváky udiví, jsou zmateni a myslí si, že právě Kaja je vypravěčem tohoto příběhu. Toto prolínání hrdiny a vypravěče mě stále fascinuje. Naše symbiolické přátelství často způsobovalo, že si nás pletli dokonce i naši nejbližší přátele. Cyklus vznikl v průběhu několika let, kdy jsme zažívaly vzestupy i pády, měly jsme podobné pocity a problémy spojené s koncem bezstarostnosD, se vstupem do dospělosD. V té době Kaja založila rodinu a já jsem byla stále bez závazků. Nicméně žádná z nás se stále necíDsla dospělou. Nikdy jsme nebyly schopné popsat, čím dospělost vlastně je, ale vždycky jsme se shodovaly, že ji nechceme a stále jsme si opakovaly I don’t want to grow up.