Práce

Petr Žemla : This Roadtrip Doesnt Exist

Autor: Petr Žemla
Výstavní soubor za 1. ročník
Vedoucí: Tomáš Pospěch
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2021

Projekt, který by bez lockdownu asi těžko vznikl. Krajinná fotografie, zvlášť jako dokument místa a průběhu roadtripu, který podnikám, je pro mě častým a vděčným motivem. Kvůli současné situaci mi bohužel nebylo umožněno opustit město, ve kterém žiji a musel jsem tedy pracovat úplně jinak. Když nemůžu jet na výlet já, pojede umělá inteligence. Vzal jsem všechny své fotografie, které dokumentují krajinu mých cest a použil jsem je k vytvoření neuronové sítě. Neuronová síť se snaží na základě neustále se opakující a prohlubující analýzy vstupích dat a jejich souvislostí vygenerovat nová data, která se co nejvěrněji přiblíží originálu. Podle mých fotografií se umělá inteligence naučila nejen, jak vypadá krajina na zemi, ať už přírodní nebo městská, ale jelikož mnou pořízené fotografie byly to jediné, co měla k dispozici a podle čeho si vše vymýšlela a hledala souvislosti, chtě nechtě se do ní obtiskl i můj autorský rukopis. Po několika tisících tréninkových kroků, kdy se umělá inteligence postupně zlepšovala v generování nových fotografií, se jí konečně začalo dařit vytvářet fotografie jakési povědomé krajiny, u kterých není náhodou, že motivy fotografií mají místy velmi blízko motivům z mých fotografických projektů. A tak jsem se tedy mohl vydat na roadtrip, který nikdy nenastal. Toulal jsem se po vektorovém prostoru latentních proměnných a sbíral stovky fotografií úplně stejně, jako se normálně toulám doposud nepoznanou krajinou. S fotografiemi jsem poté pracoval naprosto stejně jako s fotografiemi z mých roadtripů. Však ještě aby ne, když se jedná o mé fotografie. Vznikly na základě stovek mnou vytvořených fotografií a neustále se opakujících matematických výpočtů tak, aby vytvořily něco téměř tak dokonalého, jako je skutečná fotografie krajiny. Slovo téměř je zde důležité. Umělá inteligence nikdy nebude schopná vytvořit dokonalý obraz skutečného světa. Její výstupy obsahují často výrazné artefakty, podivné struktury nebo naprosto nelogicky vyskytující se objekty. Jednoduše proto, že i když bychom jí poskytli obrovské množství tréninkových pokusů, tak fotografiím nikdy skutečně neporozumí, je to jen pouhý nástroj jako každý jiný a skutečně ožívá až v rukou člověka. Vizuální nedokonalosti na fotografiích ovšem patří k charakteristickým prvkům jejího použití, stejně jako horší, téměř až lo-fi kvalita fotografií, která nechává prostor divákově představivosti namísto deskriptivního a vyčerpávajícího popisu reality. Jedním z mých cílů bylo prozkoumat, jak daleko je možné vzdálit se tradičnímu fotografickému procesu. Výsledkem je dílo, které má k tradiční fotografii daleko blíž, než jsem původně čekal. Vlastně se jedná o vcelku klasickou krajinnou fotografii, jen s tím rozdílem, že proces její tvorby byl přizpůsoben současným omezením.