Práce

Mgr. Daniela Erbanová : Kuba

Autor: Daniela Erbanová
Výstavní soubor za 4. ročník
Vedoucí: Jindřich Štreit
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2022

Jakubovi je 15 let. Pochází z částečně dysfunkční rodiny s nevalným sociálním zázemím. Na podzim 2021 propadl na naší základní škole do 8.A, mé oblíbené třídy, kterou jsem letos učila angličtinu už třetím rokem. Ačkoliv jsme se do té doby vůbec neznali, přihlásil se ke mně hned v září. Nejspíš proto, že se v novém kolektivu zpočátku necítil příliš dobře. Chtěl si povídat raději s někým dospělým, a tak se mnou začal trávit na chodbě dozor za dozorem, až z toho vznikl docela zajímavý rituál. Díky jeho komunikačním dovednostem a vysoké emoční i sociální inteligenci se mu i přes mou počáteční skepsi se mnou podařilo navázat velmi blízký vztah a silné, leč zároveň křehké pouto, které oba vnímáme a poměrně intenzivně prožíváme. Zatímco já ho považuji za "adoptivního puberťáka," jehož neváhám titulovat např. synku, mládě, zlato, bejby, nebo taky polomáčenko, tele, emo-teroristo, smrade a spratku zatracenej, on ke mně vzhlíží převážně jako k "náhradní matce," o níž ví, že se na ni může kdykoliv spolehnout. Zásadně mi vyká a kromě oficiálního oslovení "paní učitelko" mi říká rovněž maminko, mami nebo paní mámo, ale někdy i vole nebo more. Zažili jsme spolu už mnohé – od jeho pobytu v nemocnici, když si při tělocviku zlomil nohu, přes stavy pod vlivem alkoholu či lehkých drog, trápení s potenciálním nechtěným otcovstvím s dívkou pod zákonem, až po motivační program "tajné autoškoly," který mi pomáhá udržet ho ve střehu a dál od nebezpečných závislostí, k nimž má sklony. Naše setkání a rozhovory se nyní odehrávají už na každodenní bázi v osobní i online formě, často hraničící s undergroundem. Týkají se veselých i vážných témat všeho druhu a již od počátku je provází velmi specifický druh humoru. Náš vztah by se dal nazvat vzájemně prospěšnou symbiózou, tedy jakýmsi mutualismem, kdy já funguji převážně jako motivační faktor a mentor, zatímco on mi pomáhá odvádět pozornost od starostí, které aktuálně prožívám s vlastní rodinou. Kuba, jehož vnímám a na vybraných záběrech také záměrně prezentuji jako "všechny barvy duhy" - od ztraceného štěněte až po noční přízrak - je pro mě za poslední dobu nejvýraznější osobností, s níž jsem se setkala. Proto jsem se rozhodla věnovat mu tento dokumentární soubor, v němž chci pokračovat i v dalším roce a následně jej vydat v knižní podobě coby svou praktickou diplomovou práci.