Práce

MgA. Marek Malůšek : The Creepy Cabaret ~ Mohl to být kdokoliv

Autor: Marek Malůšek
Praktická doktorská práce
Vedoucí: Vladimír Birgus
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2022

Do chátrajícího areálu uherskohradišťské věznice se s fotoaparátem vracím opakovaně od druhé poloviny devadesátých let. Dříve, než jsem poprvé žádal uherskohradišťský soud, který objekt spravoval, o povolení ke vstupu, navštívil jsem jako badatel Archiv bezpečnostních složek v hlubokých lesích u Kanic na Brněnsku, Moravský zemský archiv v Brně, pobočku Státní okresní archiv Uherské Hradiště, Národní archiv v Praze, oslovil jsem i další instituce. Chtěl jsem se dozvědět cokoliv o osudu mého dědečka Vavřína Turčína, který byl od roku 1959 v Uherském Hradišti a později v Ostravě vězněný. Nezjistil jsem ale téměř nic. Ve složitém případu, do kterého se můj děda skrze svou dobráckou povahu zapletl, byla jeho role jen malá, nevýznamná. Je pravděpodobné, že byla jeho složka skartována, zničena. Podle pracovnice badatelny Archivu bezpečnostních složek bylo podobných případů, kdy někdo pomohl stíhané osobě a za to si odseděl několik let, tisíce. Spisy případů, které neměly politický charakter, se po transformaci archivu v devadesátých letech neuchovávaly. Jediným dokladem této lidské tragedie, která hluboce zasáhla život mé rodiny a jejíž dopady vnímám dodnes, byl dopis - vzpomínky mé babičky, který napsala před svou smrtí v roce 1991. Když děda žil, nikdy o svém zadržení, soudu a pobytu ve vězení nemluvil. Styděl se. Vnímal to jako své selhání. A já se neptal, protože jsem byl malý chlapec. Později, když jsem se ptát chtěl, už nebylo koho. Dědeček si své tajemství odnesl s sebou. Předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti JUDr. Marie Chmelařová, která mi po složitém jednání a podání oficiální žádosti nakonec první vstup umožnila, se od roku 1967 podílela na nezákonných činech a rozhodnutích, které byly po roce 1990 prokázány. Přesto nebyla až do svého pozdního věku z funkce odvolána. Byla přímou nadřízenou nechvalně známé soudkyně Radomíry Veselé, která kryla a chránila před trestním stíháním sadistického vyšetřovatele Aloise Grebeníčka, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let jako vyšetřovatel StB týral lidi v uherskohradišťské věznici. Bylo zřejmé, že existovaly vazby zaměstnanců soudů, kteří se vzájemně kryli. S pomocí fotografování ve věznici hledám odpovědi na otázky, kterých se mi nedostalo. Nejprve jsem zde pořizoval portréty lidí, jejichž osud byl s věznicí spojený. Jako první jsem uvnitř fotografoval moji matku, dceru mého dědečka Vavřína Turčína. Bylo to velmi silné. Zdi opuštěné věznice tenkrát působily jako záznamové médium. Jako by nás pojily s lidmi, kteří zde před lety nuceně pobývali. Jako bychom jim dokázali být blíž. Později jsem zde fotografoval soubor pohledů do cel v různé roční a denní době nazvaný Pokojíčky. Zajímala mě jejich barevná atmosféra a pohledy okny, které pro vězněné představovaly jediné spojení s vnějším světem. Dokumentoval jsem také architekturu a stav objektu. Později jsem zde organizoval celou řadu akcí a projektů se Spolkem Memoria – Iniciativou za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti, kterého jsem spoluzakladatelem. Soubor The creepy cabaret - mohl to být kdokoliv je pro mě posledním focením před dlouho očekávanou rekonstrukcí objektu a jeho přestavbou na památník totalitních režimů. Hradišťská věznice vystavěná v letech 1892 až 1897, od roku 1962 po reorganizaci státní správy a přestěhování krajského soudu do Brna, stojí opuštěná v srdci města jako vykřičník upozorňující na dluh, se kterým se nejsme schopni vypořádat. Lidé obchází kolem vysokých zdí, které jakoby stojí v cestě při průchodu městem, a v průběhu let přestali stín, který vrhají, vnímat. Věznici přestali vidět, odečetli ji, jako odečítáme vše, co nás křiví a přesto se s tím musíme vyrovnat.

Marek Malůšek: The Creepy Cabaret ~ Mohl to být kdokoliv (PDF soubor)