Práce

Bc. Lenka Vaculínová : Velký plán

Autor: Lenka Vaculínová
Výstavní soubor za 2. ročník
Vedoucí: Peter Korček
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2023

Když v roce 2023 stoupá Jan Viktora po schodišti 44. tovární budovy ve zlínském továrním areálu, nevypadá to tu stejně, jako když tudy šel poprvé před 75 lety. Tehdy tu panoval přísný řád, výroba byla maximálně efektivní, Baťovi zaměstnanci měli zaručeno bydlení, vzdělání i pevně stanovené ceny v obchodech. Dnes je na svou dobu velkolepý tovární areál rozčleněn mezi soukromé majitele, kraj, město i developerské společnosti. Některé tovární budovy jsou rekonstruovány, jiné, hlavně ty na okrajích, leží ladem nebo už zmizely úplně. Baťovský systém řízení je dnes spíš legendou než funkčním modelem, zůstaly po něm však nejen rozlehlé industriální areály, ale také města, vytvořená s nejvyšším důrazem na efektivitu. Města z červených cihel. Mezi nimi Zlín, Otrokovice a Partizánské a jejich továrny, které poodkrývá můj soubor Velký plán v jejich minulé i současné podobě. A s nimi také tváře lidí, kteří ještě „u Baťů“ studovali - členy Klubů absolventů Baťovy školy práce. Moje cesta k baťovským brownfieldům a industriálním areálům je dlouhou fascinací něčím tak ambiciózním, jako je plán postavit si vlastní továrnu a město. Nebo rovnou několik měst. V dlouhodobě zpracovávaném tématu mě zajímají rozdíly v nakládání s tak rozsáhlým odkazem, jaký tu zůstal nejen po Baťovácích, ale také po národních podnicích. Ostatně právě na jejich strojích dodnes šijí boty ševci po celém kraji. Ty nové prý nejsou o nic lepší, jen mají hranatější šasí. Na fotkách jsou fragmenty z továrních areálů - funkčních i nefunkčních, doplňují je archivní záběry publikované s laskavým svolením Soka Zlín, a také portréty členů Klubu absolventů Baťovy školy práce ve Zlíně, Otrokovicích a Partizánském. Mezi nimi i do objektivu hrozícího dvaadevadesátiletého Jana Viktory, absolventa posledního ročníku Baťovy školy práce v roce 1948.