Práce

Konstancja Nowina Konopka : Slovanské příběhy // druhá část: Sklizeň růží / Slavic Stories // part II: Rose Harvest

Autor: Konstancja Nowina Konopka
Praktická magisterská práce
Vedoucí: Vladimír Birgus
Oponent: Václav Podestát
Inventární číslo:
Rok: 2024

Téma práce: Slovanské příběhy // druhá část: Sklizeň růží Sklizeň růží je soubor 10 barevných fotografií, k jehož vzniku mě inspiroval dlouhý rozhovor s jedním Řekem, který řekl tato slova: „protože v mé kultuře (...)“ kde je tedy moje kultura? co je moje kultura? Jedno setkání s tímto „zdánlivě přímým dědicem“ řecké kultury, kterou doposud také autorka považovala za svou vlastní, se stalo východiskem pro její úvahy nad tím, co by mohlo být jejím přímým dědictvím. Navštěvuji různé slovanské země, věnuji se dlouholetým tradicím a hledám „patřičnější identitu“, která by se odlišovala od řeckých kulturních kořenů společných pro celou Evropu. Například Sklizeň růží v Bulharsku je jednou z nejvýznamnějších každoročně se opakujících událostí, která vychází ze staletých lidových zvyků a je další zastávkou v hledání identity na její dlouhé cestě. V nedělním, nesnesitelně horkém poledni se na rozměklém asfaltu podél hlavní aleje Kazanlaku střetávají tři velká impéria tohoto světa. Na budovách stojících podél aleje, které ještě pamatují komunistickou éru, prosvítá ještě postsovětská omítka a ve vzduchu se mísí dva různé zápachy: staré fritézy, na které se smaží americké koblihy a zápach na slunci se tavící umělé hmoty, ze které jsou vyrobeny nekvalitní čínské růžové suvenýry. Průvod zahajuje miss festivalu růží, kterou doprovázejí její družičky. Jsou oděné do méně okázalých šatů než miss, aby se tak zachovala hierarchie krásy. Za nimi jdou do květinových kostýmu oblečené budoucí kandidátky na miss a malé princezny v růžových a fialových šatech. Ty méně podobné Else z Disneyovské Ledové královny učitelky šikovně schovaly v zadních řadách. Ony první pochopily, že nejsou žádné princezny, ale těm v první řadě to bude ještě chvilku trvat. Za nimi pak jdou baletky, gymnastky a medailemi ověšené sportovkyně. V dalších řadách s přímo budovatelským zápalem pochodují v hladkých a těsných šatech z Aliexpressu americké roztleskávačky mávající třásněmi. Na konci jsou celé v bílém členky seniorských spolků, které statečně mávají obručemi jako na zahájení olympiády v Soči. Kulminačním bodem triumfálního průvodu slovanské krásy je okamžik příchodu do sektoru VIP č. 1. Na lavičce čestných hostů (které jsou jako jediné ve stínu) zasedají známí zástupců vládnoucích institucí a představitelé ortodoxního náboženství. Na tomto místě se musí slovanské krásky zastavit a hostům na lavičce spektakulárně pokynout nebo alespoň zamávat a podle svého nadšení a schopností předvést gymnastickou šňůru, hvězdu nebo alespoň salto. Někteří účastníci průvodu zahrají na svůj nástroj, vypustí balónek s heliem nebo nevinnou bílou holubičku, čímž mávání směrem k lavičce hostů lehce oživí. Zajímavým doplněním tohoto prastarého slovanského rituálu na závěr Sklizně růží je, že se princezny rozejdou do blízkých uliček navazujících na hlavní alej a na schodiště panelových domů, do růžově vytapetovaných malých pokojíčků, kde nastupuje Netflixovské „bum” a slovanská duše z nich rázem vyprchá.