Práce

Daniel Hromada : Dům, který se zřítil

Autor: Daniel Hromada
Výstavní soubor za 2. ročník
Vedoucí: Jan Brykczynski
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2024

Jako dítě jsem o tom domku uprostřed lesa věděl, ale moc se k němu nepřibližoval. Chodili tam takoví mladí výrostci a povídalo se, že tam snad vaří drogy (dneska už tomu moc nevěřím, u vesnických povídaček musí být člověk opatrný). Asi rok zpátky jsem tam tak trošku omylem zabloudil a objevil zborcenou ruinu obehnanou policejní páskou s nápisy “zákaz vstupu”. Není se co divit, roky už tam nikdo nechodil, a tak domek chátral, až se částečně zřítil k zemi. Možná to bylo tím, že už se stmívalo, ale z toho pohledu mě trošku zamrazilo. Pořád tady bylo něco tajemného, až nadpřirozeného. Nebo to bylo jen v mojí hlavě? Strach je velmi sugestivní emoce. Dokáže oklamat naše smysly, takže můžeme snadno uvěřit, že vidíme nebo slyšíme něco hrůzného. Stejně tak nám obavy dokážou vsugerovat jiní tím, co nám říkají. Kde leží hranice strachu? Dokážeme je posouvat? Už od dětství jsem se bál nočního lesa (a vlastně i tmy obecně) a ten strach částečně přetrvává dodnes. Snažím se ho ale potlačovat. V podstatě používám metodu expozice známé z kognitivně-behaviorální terapie - záměrně se vystavuju tomu, z čeho mám fobii. A pomáhá mi taky foťák s bleskem - díky němu vidím, že v té tmě není nic, čeho bych se měl bát. Teda aspoň doufám.