Práce
Radek Kalhous : Nížina Lowland
Autor: Radek Kalhous
Praktická magisterská práce
Vedoucí: Josef Moucha
Oponent: Ondřej Durczak
Inventární číslo:
Rok: 2024
Praktická diplomová práce Nížina-Radek Kalhous Řeka, která ještě před chvíli padala divoce a nespoutaně z nedalekých hor, je náhle klidná a dospělá. Polabská nížina je nasáklá klidem a nedovolí být jinou ani řece. Je to zem, která se formovala osmdesát milionů let jako tiché dno křídového moře. Tichá zůstala i dnes. Snad jen místo vody podpírá nebe. Neviditelná rovina plní svoji roli a zbytečně nestíní horizontu, který odhaluje její podstatu. Stojím na poli a hlavu mám v nebi. Nic mi nevadí ve výhledu. Vzdálené stromy oddělují mraky od země a nedovolí být krajině zcela čistou. Polabí je takové – nemusí být minimalisticky čisté, ani romanticky kýčovité. Jeho podstata je jinde. Narodil jsem se tady. Už jako kluk jsem na kole vyjížděl do polí za městem, přitahován touto zvláštní krajinou. Rozpor v tom, co mě tam táhne, když tam nic není, byl zvláštním druhem prožitku. S fotoaparátem jsem potom raději hledal zřetelnější krásu v krajinách, kde něco je. Fotografoval jsem téměř čtyřicet let. Mezitím jsem se začal toulat i na místa spojená s dětskými zážitky. Někdy zbyly jen vzpomínky na emoce a já se snažil nalézt prostor, který by je v sobě měl. Postupně mne to táhlo zpátky do polí kolem Labe. Přitahoval mě klid, který v sobě ta krajina měla a který jsem odmítal přijmout jako dítě. Nevím, jestli moudřejší, ale určitě klidnější, jsem začal té nížině rozumět. Zkoumal jsem ji fotoaparátem. Objevoval jsem její zemitost a občas jako ztracený v poušti, který nevidí za horizont, jsem stál uprostřed ničeho. Mnohokrát s tím stejným rozporem – co tady dělám. Přes fotku jsem to začal objevovat. Nejprve skrze strukturu zarostlých remízků nebo linií hlubokých ornic rozpuštěných až v horizontu. Hledal jsem esenci klidu skrytou v krajině a netušil jsem, že nalézám návod k vlastnímu klidu a smíření. Pochopil jsem nenápadnou krásu a klid, který v ní je zakletý. I fotografie začaly být jiné. Nížina se mi otevřela a místo nudných horizontů jsem začal vidět charismatickou krajinu. Postupně se vytratily i ty podivné pocitové rozpory a obklopen Polabskou nížinou jsem cítil už jen klid. Teď stojím na poli a hlavu mám v Nebi…