Práce

Zbigniew Kordys : Topografie smrti

Autor: Zbigniew Kordys
Výstavní soubor za 4. ročník
Vedoucí: Vladimír Birgus
Oponent: Neuveden
Inventární číslo:
Rok: 2025

1/9 Fotokopie mapy zobrazující území táborové zóny (zóny zájmů) Auschwitz - Birkenau. Příloha ke spisu Rudolfa Hoesse, velitele tábora Auschwitz-Birkenau. Navzdory všeobecně zakořeněnému názoru německý koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau neznamená pouze muzeální oblast s expozicemi v Osvětimi a Březince. Táborová zóna Auschwitz-Birkenau zahrnovala území o rozloze více než 40 kilometrů čtverečních, ze kterého bylo v roce 1942 vystěhováno přibližně 10 000 osob, zničeno bylo více než 1 000 domů a celé vesnice byly vymazány z mapy. Na jejich místě vznikly pobočné tábory průmyslově-zemědělského charakteru, obrovský výrobní závod, ve kterém byl život zdravého vězně-pracovníka odhadován na přibližně 3 měsíce. Přirozenou hranici táborové zóny tvořily z velké části břehy řek Visly a Sole. Všechny fotografie byly pořízeny na území zóny zájmů KL Auschwitz. 2/9 Rodinné zahrádkářské kolonie v Osvětimi. Standardní plotové sloupky z pobočného tábora Auschwitz III Monowitz, vyrobené vězni v táborové betonárně. Po válce běžně používané obyvatelstvem, které se vracelo z vysídlení, jako materiál pro stavbu oplocení. 3/9 Důstojnická kantýna SS v Osvětimi. Kantýna byla místem zábavy a odpočinku pro příslušníky SS pracující v táborovém komplexu. Konaly se zde koncerty, divadelní představení, kabarety s účastí vězňů, vězeňské boxerské zápasy – vše pod nátlakem. Objekt je dnes ve správě Nadace Blízká pamětní místa, která provádí náročné rekonstrukční práce s cílem navrátit budově její původní podobu. Na fotografii – fasádní prkna během konzervačních prací, uskladněná uvnitř kantýny. 4/9 Obytný dům v Harmežích. Obyvatelstvo, které se v roce 1945 vracelo do vesnic nacházejících se na území táborové zóny, stavělo první přístřešky s využitím zbytků táborových staveb. Opuštěný obytný dům v Harmežích je postaven z konstrukčních prvků několika typů táborových baráků, včetně oblíbeného typu stájového baráku v Birkenau – Pferdestallbaracke OKH-Typ 260/9. 5/9 Železniční koleje. Alte Judenrampe v Březince. Obnovená železniční rampa z roku 2004, která sloužila jako místo vykládky vězňů z vlakových transportů, je ve skutečnosti maketou – staré koleje byly zasypány několika desítkami centimetrů štěrku, na kterém byla položena nová konstrukce. O několik desítek metrů dál chátrá skutečný historický artefakt. 6/9 Městský park v Břešťu. Táborová lampa stojící uprostřed náměstí pobočného tábora Jawischowitz. Byla místem popravy vězňů odsouzených k smrti. 7/9 Školní třída. Mateřská škola v Budách. Budova obecné školy v Budách byla v roce 1942 přeměněna na trestní ženskou rotu – Frauen Strafkompanie. Po válce zde fungovala mateřská škola a jesle. „V létě 1942 zde vypukla vzpoura týraných vězeňkyň, která byla krvavě potlačena kapo – profesionálními zločinkyněmi, německými prostitutkami. Během výslechu dne 11. 11. 1946 Höß vysvětlil, že během vzpoury se vězeňkyně pomocí kamenů a klacků pokusily kapo zastrašit a uprchnout z tábora. Akci vedly francouzské Židovky, které tehdy tvořily většinu táborové osádky. Během rvačky, která propukla mezi funkcionářkami a francouzskými vězeňkyněmi, bylo zabito 90 francouzských vězeňkyň. Akce proběhla v pozdních nočních hodinách. ‚Zelené‘ (kapo – funkcionářky) tam francouzské Židovky povraždily; trhaly je, dusily, zabíjely sekerami. Masakr v Budách 103 stále ještě vidím před očima. Bylo to strašné. Nemyslím si, že by se muži dokázali proměnit v takové bestie.“ – Höß, R. (2005). Vzpomínky velitele Osvětimi. (Přel. K. Król). Centrum KARTA. 8/9 Krtkův kopec, les na okraji Březinky. Charakteristický reliéf starého říčního ramene Visly – četné jámy a tůně – nahrával ukládání popela pocházejícího z krematorií v Březince, která se nacházela jen několik set metrů dál. Pod tenkou vrstvou lesního humusu se ukrývá obrovské množství lidského popela. 9/9 Celkový pohled na les na okraji Březinky.