Práce
Petr Žemla : Jugo Grad
Autor: Petr Žemla
Praktická bakalářská práce
Vedoucí: Štěpánka Stein
Oponent: Peter Korček
Inventární číslo:
Rok: 2026
V zemích bývalé Jugoslávie se svobodný pohyb parkouru střetává s betonem, který v sobě nese otisky složité minulosti, otisky dřevěného bednění vtisknuté do monumentů ještě z dob jejich konstrukce, šrá my na fasádách sídlišť, provizorní opravy působící jako papírové kulisy, nebo sídlištní folklór ve formě nasprejovaných portrétů lidí, kteří v těchto místech někomu chybí. Parkour do těchto prostor vstupuje jako svobodný, ale křehký pohyb. Dotýkáme se architektury skrze odrazy, dopady a tření, je to pro nás způsob její interpretace. Nastávají chvíle, kdy beton zanechává otisk na těle stejně jako tělo na něm. Dlouho jsme si nebyli jistí, jestli si takový přístup vůbec můžeme dovolit. Bylo by nepřijatelné přijet do zemí, jejichž historie je spletitá a zvenčí těžko uchopitelná, a proměnit jejich památníky v pouhou atrakci. Proto jsme se snažili porozumět záměrům, s nimiž pomníky vznikaly, četli knihy, poslouchali rozhovory. U monumentů Bogdana Bogdanoviće pro nás bylo důležité, že nebyly zamýšleny jako místa jednoznačného truchlení ani triumfu, ale jako otevřené prostory paměti. Místa, ke kterým se člověk může vztahovat osobně, tělesně a po svém. Právě v tom jsme hledali možnost vlastní interpretace – ne jako narušení, ale jako krátký dialog s architekturou, která už dávno nese otisky jiných těl, dějin a významů. Volnost parkouru zde naráží na prostředí, které samo není volné od minulosti. Každý odraz, dopad nebo škrábanec proto nabývá dalšího významu. V setkání těl a betonu vzniká dočasný dialog – mezi lehkostí skoku a tíhou místa, mezi naší přítomností a otisky, které tu zanechal někdo před námi. K projektu vznikl i drobný fotografický zin
